How I grew up and remained a child

grown_up

I am a grown-up. Really! At least my ID says so.

Jsem dospělá. Opravdu! Alespoň moje občanka to říká.

I’ve always had big expectations about birthdays. I even get nightmares that I forgot about it and realized the following day! Oh god, almost like when I had nightmares about being naked on my first dancing lesson.

Vždycky jsem měla ohledně narozenin velká očekávání. Dokonce jsem i mívám noční můry, že jsem na ně zapomněla a uvědomila si to až následující den! Bože, to je snad ještě horší, než když jsem měla noční můry, že jsem na první hodině Tanečních nahá.

Anyways, when I reached seventeen, I started thinking about what the famous eighteen birthday look like. How many things I would be able to do. I would be allowed to vote, drink, drive a car, marry (this part is particularly scary) or go wherever I wanted.

Nicméně, když jsem dosáhla sedmnácti, začala jsem přemýšlet nad tím, jak ty slavné osmnáctiny vypadají. Kolik věcí budu moci dělat. Budu moct volit, pít alkohol, řídit auto, vdát se (tahle část je opravdu děsivá) nebo jít kam se mi zachce.

As much as I’ve always been thrilled about reaching adulthood, I got a little scared in the last few days before “the big day”. Am I really capable of taking care of myself? And what about taking care of minors? I don’t really know.

Navzdory tomu, jak nadšená jsem vždy z dosáhnutí dospělosti byla, v posledních pár dnech před mým “velkým dnem” jsem se docela bála. Jsem opravdu schopná se sama o sebe postarat? A jsem schopná postarat se o mladší než jsem já? Vážně nevím.

Nevertheless I kept looking forward to leaving my child years behind. When I woke up on Monday, I was so anxious. I couldn’t wait for the change, for some signal, some mystical switch that would make me feel different. Not necessarily older or mature, just different. But nothing came. In the evening I went to bed being the same old me as I had been when I had just woken up.

I tak jsem se nepřestávala těšit na to až opustím mé dětské roky. Když jsem se v pondělí probudila, byla jsem napjatá. Nemohla jsem se dočkat té změny, nějakého signálu, nějakého přepnutí, které by ze mě udělalo někoho jiného. Ne nutně staršího nebo vyspělého, jen jiného. Ale nic nepřišlo. Večer jsem šla spát ta stará známá já, taková, jaká toho dne ráno vylezla z postele.

I can vote now, drink alcohol, drive cars, marry and go wherever I want.

Můžu teď volit, pít alkohol, řídit auta, vdát se a jít kamkoliv se mi zachce.

I guess it takes a lot more than 24 hours to grow up.

Dospět asi trvá víc než 24 hodin.

A.

P.S.: And happy birthday to my friend Jane as well! A všechno nejlepší i Tobě, Jani! :)

About these ads

9 thoughts on “How I grew up and remained a child

Thank you for your ideas, suggestions and feedback! :)

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s